Slova buší do těla,
v hlavě budí kráter,
hrůzné slovo nevěra,
sousto tvrdých jater.
Krev se vaří při sto stupních,
nic jim není dobrého,
slzy v hlubokých studních,
nejednoho to posedlo.
Odér hnusu, závratě,
mohly za to sudičky?
Svět se točí napjatě,
už je pryč z udičky.
Ustláno na bodlácích,
jde to pořád dokola,
myšlenky zuřící,
novodobá Obroda.
Bojuji se svým vnitřním „já“,
kašlu na ty hlupáky,
jednou bude doba více zlá,
budou oni za „zobáky“.