Ve stínu zrcadla
pod levým okem
život mám na vlásku
cítím se bokem
vypnutá čerpadla
přeskočím skokem
nehraju na lásku
sám sobě sokem
sám sobě lhářem
když pravdu si tvořím
čerpadla zapnout
je pozdě, když hořím
jsem tedy žhářem
do vodky se nořím
jsem tu jen pro Paříž
nikdy né pro Řím
někdy se dusím
když v Paříži pařim
občas se peču
a často i smažim
marně se miluje
ikdyž se snažím
občas se směju
když zbyde mi čas
postupně ztrácím
svou beznaděj v nás..
Ve stínu zrcadla
Publikoval(a) Remy M. Manniac dne 7. srpna 2016
Anotace: Jedno mé staré porozchodové "vylízáníseztoho":)
No jo..heeee...popsal jsi to docela zajímavě. Prostě, když na to dojde, každý se t toho dostáváme po svém:-).
ST
Manni, já mám jen malou technickou, na slově "vylízáníseztoho" jsem si málem zlomila jazyk, když jsem to zkoušela říct nahlas.:-) Jinak text skvělý jako vždycky.
gogol: Tohle bylo takové to první rozčarování z nešťastné lásky...znáte to, Mistře...síla:) Podle toho taky vypadala ta zpáteční cesta....zběsilá, zmatená, emotivní...jako americký turista kdesi vprostřed východní Evropy...takovej to byl pocit:D;) Moc děkuju:)
Magica: :D Tak to se moc omlouvám za frakturu jazyka:D Nenapadlo mě žádné výstižné pojmenování, tak jsem se uchýlil k maďarštině..:D:) A moc děkuji za hřejivá slova chvály:)