Vážený soude! Vím, že jsem žil.
Nebyl jsem hoden tohoto daru!
Já promarnil chvíle, jenž patřily lásce
a ted' se z toho zpovídám.
Já promarnil chvíle, jenž patřily touhám...
Já promarnil chvíle, jenž patřily snění...
Odpust' mi soude nejvyšší.
Svých chyb jsem litoval už za svého života.
Tady asi nepobírám obsah...proč omlouvat lásku jako takovou a snění?
tužby chápu...
Já nevím, jestli to chápu dobře, ale mě se ta myšlenka líbí a chápu to asi obráceně jako ty VéBé. Chvíle, co patřily snění byly prožitý jinak ... byly promarněný. :)
jo,už to vidím i z jiného úhlu,jo, už sem doma...
však je to i napsaný v takovém rozpoložení že mne to zmátlo...
tak jo,uznávám...
:) ...