Noc s černou duší bílých vran

Byla noc, v dálce bily zvony a pršelo bláto. Přišla Ona! Jako by přišel den a noc. Jako by přitekla voda a tér. Ona vyprávěla a v tu chvíli se zatáhlo nebe. Aby Bůh neslyšel.... Na to se zacelila země a napadl sníh. To, aby Satan neslyšel.... Vyprahlé řečiště duše, oheň a voda. Na zemi čtyři živly jsou a Ona věřila v reinkarnaci, načež nebe i peklo zklamala. Já se ztratil v černé tmě noci, jenž mě zahalila. Rozpadl jsem se, při pohledu na ní na kosmický prach. To snad proto, že jsem se znovu sloučil v nového člověka! Její kříž jsem však nepřijal, neboť mé ruce byly příliš zjizvené. A v dáli bily zvony, pršelo bláto, které zamazalo stopy nádherné i děsivé noci. Buď pozdraven bílý dne....