L á s k o...
utíkáš nám mezi prsty
stojíme nad propastí
bolí nás kosti hrudní
srdce ještě tepe
nahoře výhled krásný
drží nás křehké pouto
jsme pomačkaní papíroví draci
čekající na odstřel
počítám kroky beznaděje
nechávám vyjeté koleje
zrezivět
přesto doufám
čas se zastaví
a vyroste barevný most...
Prý naděje neumírá....co kdyby barvy nepřestaly svítit.K
Moc se mi líbí. Smutné, ale krásné...
Pavíočko,děkuji za zastavení a postřeh :-)
Kyti děkuji za zastavení a kdyby barvy nepřestáli svítit,nevynikla by jejich krása v odstínech...
zážitková...dííík...
v.b. - Jé nazdar,podle niku jsem tě nepoznal,ale jsem rád za postřeh,díky :-) tady život píše sám.
Příjemný na čtení :))