Lépe by dovedl zimní soumrak
Uklidnit zčeřenou hladinu
Celý svět uzavřít do ticha
I stromy nechat ztuhnout v nalomeném pohybu
Elegickou náladu rozhodit lhostejně jako sníh
Všechno jsem si stokrát zdůvodnil
do neklidu otiskl své tělo
jak do tuhnoucí sádry
přesto pod krustou nahé jizvy prosvítají
něžného odevzdání
Nepřestává mě dojímat krása Tvých veršů... znovu a znovu se chvěju při jejím čtením (ani poprvé ani naposledy)...
Děkuji, ale Ty nejlíp ze všech víš, že Tvá chvála nepatří jen mně :-)