Dívka s květy kaktusů

Plachá ve svém taktu jsi, mlčenlivá, plná lásky, nejkrásněji bez nadsázky kvetou tvoje kaktusy. Drsná ve svém taktu jsi, skrze ostny oči hledí, unikáš mi s odpovědí, mluví jenom kaktusy. Říkají mi: neposhov hloubce skrývaného taje, v usměvavých očích zraje naše touha beze slov. Tichá ve svém taktu jsi, plná něhy, plna lásky, jsi moc hezká, bez nadsázky, když nekryjí tě kaktusy. Pravdu v sobě tají žena nejkrásnější, nad níž není, slova jsou i bez mluvení v hloubi duše uložena.