V marnosti je radost a v radosti je marnost

Vy mladí krásní lidé, plní ideálů co na vlnách lásky plujete vpřed kéž bych měl na to sílu místo mozku mám jen vřed. Malíři krajin drahý stojíš tu jen tak, nahý. Stojíš tu a čekáš zkrátka, až múza otevře Ti vrátka do krajin iluzí a touhy, pak už stačí pohled pouhý a na papíře první tahy začneš štětcem tvořit záhy. Vy mladí krásní lidé, plní ideálů co hledáte světa střed kéž bych měl na to sílu místo mozku mám jen vřed. A ty urputný hudebníku, smělý trpký milovníku, rozzáříš temnotu černou svou melodií věrnou a ať se děje cokoli, nenech se svázat okovy. Tvoje hudba je nám světlem v našich srdcích věčným teplem. Vy mladí krásní lidé, plní ideálů, co hlavou zboříte i zeď kéž bych měl na to sílu nechci zemřít, ne tady, ne teď. Básníku netvař se nesměle, všechny múzy vyžeň z postele. Poznáš jinou sladší vílu, co vdechne život tvému dílu a začni zase směle tvořit, zas společenské konvence bořit, protože Tobě není pomoci, večer opět vytratíš se do noci. Vy krásní mladí lidé, plní ideálů, i ty živote, lásko, múzo, něho, naposled napnu všechnu sílu a vracím se na začátek všeho.