Sněním v půlkruhu růží stíny Tvé zůstaly

Sněním v půlkruhu růží stíny Tvé zůstaly Procitám do sluncí a modře s oblohou kde rtům červánky zažehnou plameny v polibcích růží, co za krev nemohou v rozkoši obejmut, vše jak zdá se mi. Vstupuji do barev v hlubinném snění Tebou odhalen, odkrývám minulost nasáknut touhami, v čase teď zpění vášně mé v přílivu s tlukotem srdcí. Ve spektru rozložen paprskem zázraků momentů doteku v šepotu rozezní tóny mých myšlenek a vzrušených náznaků, jak Tebou proplouvám s nádherou zrození. Jsem Tebou obklopen v iluzi vábivé ovocem rozkoše Tvá ústa zalykám v nehybnu vodopád hasí nás žíznivě záplavou doteků ve vnitřních polohách. Jsem vznícen v oblacích korábu vtmelením do oken, stávám se obrazem v záři Tvé vinnosti a údělu předehry rámoví s okovy, kdy v letu jsem odhozen. V existenci Tvé vlastní smělosti jsem vsoukáván pozvolna do sítí součastnem rozsápán a kusy se radují s Tebou ve splynutí do zvláštní chuti. Jsoucna perutí prokřehlých andělů mračna se velebí šlehačkou krás a my jsme v plamínku k sobě teď schouleni v chladu těl chřadnoucích každému z nás. SNĚNÍM v dimenzi jiného času prostoupím duši mou v nádechu tmy v PůLKRUHU RůŽÍ s modlidbou hlasy slýcháme v nahotách s našimy sny. V bolesti trnů jsi mi tak vzdálená v nádherách západu utápíš sluncoví v záři slov svatozář, na vlasech spálená jen STÍNY TVÉ ZůSTALY, očím co neodpoví. MartyH. 2015