Tak blízký, přec tak vzdálený

Vyrážíme na tisícero dalekých cest zřít nekonečné pláně azurových moří naslouchat ponuré písni starobylých měst když v posledních paprscích dne nachem hoří Hnáni lživou představou vysněného kraje obývaného lidem spokojených tváří jehož srdce radostný triumf lásky hraje a jehož duše křišťálem pokory září A zatím zde bez povšimnutí leží luka opodál stříbrný rybník a polí lány němí svědci kdys tak bezstarostného kluka jenž s nimi zde zanechal i své dětské plány Stejně mnohé z nás zlákají dálky světa v srdci však navždy vryta zůstane věta: Ať se loučíš s Prahou, Brnem nebo Mostem zde svůj domov máš, jinde budeš jenom hostem