Domovu v mém srdci...

Když jsem se s tebou loučila, koho jsem toužila přesvědčit? Ze dveří rázně vykročím, v srdci mém zůstane smíření, klid... Jsi pouhý dům... Avšak za slovem skrývá se víc. Byl jsi domovem... Pár dalších měsíců ve svých snech teskně jsem bloudila ve tvých zdech. A pak jsem prozřela... Nejde jednoduše mávnout a říct: "Sbohem." Vymazat tě z duše. Já tvého ducha dál v sobě si ponesu, co na tom záleží, jakou mám adresu. Ač stokrát jiné je tvé hmotné vzezření, v mém nitru vůbec nic s tebou se nezmění. Všechny ty kouzelné vzpomínky na dobu mého dospívání, pevně jak stěny srdeční navěky v sobě budeš chránit. Momenty s tebou spojené ze sebe vyhnat nemohu. Jsi krásnou, vzácnou součástí mého životního příběhu.