Sedím tu a nemám klid,
však abych splnil jeden slib,
a abych pokoj v duši měl
já popíšu teď co jsem chtěl.
To ještě bylo za dob dávných,
kdy žilo tolik lidí slavných,
jež by položili za svou zemi
život,hrdost a slávu mezi všemi.
Ta doba není data určeného
je však touhou snad každého.
Každého kdo rytířem jest,
co střeží nad zákonem pěst.
Já sám si jako rytíř připadal,
též jak básník jsem v úžas upadal.
Ctil jsem ženy, ba i ctnosti
a trávil noci bez marnosti.
Za dob těch slavným jsem byl
a tak vyprávím vám co jsem slíbil.
V okamžicích jest života smysl,
když prožíváš jej, jásá mysl.
Tak zní rada, jež vám dávám
při níž do svémo nitra sahám.
Probuďte se a teď žijte
a hříchy ze srdce smyjte.
Teď odhazuji na zem zbroj svou
a doufám, že jednou bude i tvou,
že budeš i ty jednou zde stát
a tu radu můžeš druhým dát.
Vždyť každý jednou pozná ten čas,
kdy usliší jak zavolá ho svůj hlas.
Pak musí povstát se svou hrdostí
a zvítězí kdekolik se svou moudrostí.
To konec jest mé cesty strohé,
jež daroval jsem chvíle dlouhé.
Snad má slova nejsou jen strach,
jež za nedlouho zmení se v prach.