Anonymní pocity klidu

Tvé šaty jen horkotěžko doschly na mém hladkém prochladlém těle; z cípů tvé košile jsem si vázala vzpomínky na naše ruce touhou rozechvělé. V klidném spočinutí pak bylo vše rozhřešeno, vždyť připadali jsme si tak sněhobílí víš přece že duše milují jen blázni kteří život ve spánku promarnili. Budeš nosit tu kostkatou košili a já si budu vlasy vyčesávat výš, budu oprašovat vše co nám patří a ty nikdy nevyzradíš naši skrýš.