Bývá mi zima od samoty,
proto tiše čekám na svůj soud,
když se mi jen na okamžik zalíbí
v hřejivém objetí spočinout.
Ze rtů se stěží derou hlásky
z modrých včerejšků nic nevstane
proto trpělivě se učím gramatiku hvězd,
po kterých oba až příliš toužíme.
I proto raději myslím na to,
jak si dýchám do dlaní,
kolem mě pusto prázdno
a nad hlavou první šeď svítání.
Líbí se mi.
Krásné.
Jsou noci tak tmavé, kdy samota je tak tíživá ,že mne svírá a dusí tam někde uvnitř obrovský strach a až s prvním ranním ptačím výkřikem se konečně nadechnu.
Nečekej na žádné soudy...
...básen se mi opravdu líbí,jako by si jí chtěla s někým nebo něčím sdílet víc,jak kdy jindy...
díky Vám za povzbudivé komentáře... :)