To se tak někdy holkám stává.

Něco mi zbylo na srdečním svalu. Snad se to podobá smutku či žalu, nestačí celá má erudice k nalezení vhodné definice. Něco se zaseklo hluboko v těle, zasáhlo orgány plně a cele. V krvi se rozpilo, protéká v tepnách - snad proto cítím tě v bdění i ve snách? Ty, kdos mě částečně vědomí zbavil, v náruč mě uchopil, vítězství slavil. Já s tebou slavila! Bez známky studu, nevědouc, že mnou jen zaháníš nudu... Prostý a bolestný závěr mi plyne, na sklonku dne každá láska že zhyne. Jak praví všemožné moudré hlasy, má to tak být a nic nezmůžem. Asi.