Prší….
kapky zmámeně na zem padaly,
růže v zahradě tiše dřímaly.
Kostelní zvony vyzváněly,
srdce a rty spolu souzněly.
Svítí….
sluneční paprsky mraky potrhaly,
stromy si s větrem pošeptaly,
tajemství, které poznaly,
o srdcích, co lásku si vyznaly.
Toužení….
jsem jeskyně neobjevená,
tvé ruce tajná místa hledají.
Naše těla touhou rozpálená,
rty se nenasytně líbají.
V krajině touhy
Publikoval(a) Marci-Tami dne 2. července 2014
Co bouře? Přijde si z čista jasna-
stejně vzrušující jako krásná...:-)
Moc hezká!
Krásné jsou chvíle,když lásky se do srdce vkrádají,
krásnější něžné dotyky co tápou a bádají..
Krásná báseň,děkuji za milé počtení.
Moc Vám holky děkuji :-)
Velmi pěkné.