MAPA

Probudil se z komatu A začal mluvit portugalsky Jako by to byl jeho rodný jazyk Díval se na mě očima zklamané matky Nikdy jsem nevěděl že denní světlo může být tak kruté Zpíval jsem jazz A podal mu vanilkovou zmrzlinu Nemocniční pokoj na sebe vzal podobu zelené zahrady V Lisabonu Má píseň omývala ho stejně Jako svěží vánek Atlantského oceánu Pak jsem zavřel všechna okna Protože roj sršní mířil přímo k nám Píseň byla narušena Na lůžku zbyl jen popel