Proč má z něho tak silné pocity,
je to jen člověk, který dýchá, spí, miluje,
co její srdce žárem spaluje,
myšlenky jsou dobyty.
Olupuje jí, ztrácí se v něm,
zmatená v tomto přeludu,
v horké posteli bez studu,
nekonečnem prochází každým dnem.
Ve slunci, v dešti, jeho tvář se zjevuje,
svazuje ji pevně hedvábí,
té touhy se snad nezbaví,
jeho stín nocí korzuje.