Nezměrně ubíjející koloběh
zavádí lidi do temné propasti,
topí je ve velkém nehybném moři,
apatií rozpolceni na části.
Řeka úzkosti zatápí města,
milenci slepě uhýbají ranám biče.
Polapeni v širých sítích lásky,
zmítají se v poutech nekončícího chtíče.
A slepé oči bolí, hoří mocným žárem,
ruka okolo pasu se vine,
každý příběh přeci nakonec končí svárem,
a záchrana účinkem se mine.
Před branami strašného konce
všechna naděje pryč odchází.
A hledě hluboko do sebe,
poznáme, co všechno nám schází...
líbí se mi, je svižná a má myšlenku...