Raison d'etre

Pour voir le ciel… ve starých listech podřimuje, ohýbá se tlakem zbrklých prstů. Nevidím ho. Jen slyšitelná čára na pomezí čitelnosti lehce mě pálí do očí. Kdyby tak na potisku každé látky byly ryby modré a černé, jen tak mimoděk plující k ústí, dávno zapomenutá osrdí bych sebrala z regálu a sfoukla nahromaděný prach jenže v té tichosti provlhlých stěn těžko ukrývám průsvitné milosrdenství a dávno poletuji nad kostrami much nad cestičkami plápolavých duší. Nic není krásné, vše je podivně krásné, ale všudypřítomná popudlivá nejistota domáhá se polibků z hloubi rtů; má námaha odřeně krvácí definuje neznámý prostor.