Pro neznámé oči tisíc jmen

Vedla tam cesta posypaná hřebíčkem jeho vůně mi tolik připomínala utopii cest daleko složitějších zmatených bůhvíkde v neznámu. Už ani nevím kam jsem stočila všechen parfém prýštící z provšednělých dnů protože obyčejnost je jen obyčejná a růžová voda netkne se dlaní. Nezapomínám ani na nevíru dávno mi v akrobacii nestačí pár nedělí už se totiž chumlám v bezpečí pod dotekem tvé kůže. Ze smogového okénka nad obzorem loučím se s promarněným podvečerem tak zoufale je to má vina - pro neznámé oči tisíc jmen.