Brouzdání rosou

Jdu v rozednění bosá,rosa tak zajímavě lehtá jdu lánem polí,které již nemá klas,čeká na podzim ten hnusný čas.Potloukam se okolím,slzu v očku zamáčku,myslím na svou milou ktará není v dosahu a já tu sama brouzdam,nohy mokré rosou,ráno ještě není,noc neřeklo konec,dobří lidé spí a nemají splín. Koukám se na oblohu do vnitra vesmíru,všude klid hvězdy žhnou,připadam si osamělá,osamě lá já maličká v tom prostoru,v tom čase,odolávam touze otrávit se zase.Né to není řešení,podlehnout pokušení,postavím se čelem a budu se Zemí v souznění. Brouzdám bosíma nohama táhne mě to jinam,je nebezpečné koukat na nebe a a vůbec někam.Snít,ano snít a netoulat se okolím,to normální lidé dělají,za chvilku kohout zakokrhá a slunce začne vládnout,musm se vráit musm vše zvládnout.