Jednou to přijde,
ten náhlý zlom.
Jednou to přijde,
té lásky skon.
Potichu plíží se,
mé lásky konec.
Potichu vyzvání,
děsivý zvonec.
Z očí se vytrácí
radostná záře.
Z očí mi mizí
odraz tvé tváře.
Srdce mi v hrudi
pomalu hnije.
Srdce mé pláče,
jen sotva bije.
Tvá slova řežou,
jak ostré dýky.
Tahle žít nechci,
sbohem a díky.
V první sloce dokonalý verš :DD. Ve druhé sloce příručkový rým z knihy, "jak nepsat ". Zvonec - konec.Promiň, ale na tohle nemám.
Ať je to zveršované možná hrozně :) (osobně si to nemyslím) :) ale ta myšlenka je krásně řečena :)
V první části básně mi trochu zavazí rýmy, jsou dost "násilné" a působí jako že tam musí být za kažkou cenu. Myslím, že celkem svižná báseň jako je tato by si slušně vystačila i bez nich... Pak už je to lepší...