Jak těžké je milovat

nezabijíej můj cit nech dýchat můj svět dej mému srdci klid nech mě růst jako květ květ, který nikdy už nesklidíš květ, který nikdy už neuvidíš květ, o kterém už nikdy neuslyšíš květ, který už nikdy nenajdeš budu jen tvá láska platonická k tobě už jen vždy ironická má duše chce do nebe proto musím přestat myslet na tebe sliboval si modrý z nebe a teď už nemám ani tebe ale to je to nejlepší co se mohlo stát nejsem nikdo s kým si můžeš hrát chtěl si předělat něco co nejde sundej už konečně ty růžový brejle nejsem stroj abys mě šteloval podle svého já se řídila vždy jen dle instinktu mého jen proto že tě miluju ztrácím v sama sebe důvěru nechci být ovládána tebou chci být zase sama sebou nikdy jsem nebyla normální u mě to není legální nedokážu se vzdát naděje chci tu být jen pro tebe možná už bych měla říct končím a nic víc prožili jsme krásný chvíle ušli cestu delší než jedna míle já cítila každý tvůj dotyk milovala každý tvůj zlozvyk milovala tě takového jaký jsi tvůj úsměv tvoje vlasy nemůžu předstírat, že se nic neděje to ty mi dáváš planý naděje je to můj boj a já potřebuju nový zdroj nový zdroj energie ten který mě nezabije