V poklidných starých trámech
mezi netopýrem
a úbělem křídel jitra
ryla jsem si verše do dřeva
o nekončící lásce
o vůni pečiva
z kuchyně
a bosé nohy mě zábly
záblo mě i malé okénko
za ním leskly se zámotky snů
na které jsem nemohla dosáhnout.
Jak se vám líbí nová podoba webu?
Pořád ho dolaďujeme a hrozně nám pomůže, když nám řeknete, co zlepšit.
Zlomek nebo nerozvinutý zámotek vzpomínky, noblesní expozice delšího příběhu...
Jak je mnohé nadosah, přesto mimo možnost si alespoň sáhnout. Smotek mě i tak zaujal.
introvertní záležitost. Ale vzácně trefná a líbivá, i když jen asi někomu, kdo to zná ...