Noční zamyšlení

Poslouchám hlasité ticho protrhávající temnotu den je daleko studený vzduch z polozavřeného okna češe mé vlasy jemně rozprostřené po polštáři pravidelný tlukot srdce pravidelný dech živá pro okolí mrtvá uvnitř mého nitra stěn vyji na měsíc jsem poslední z vlčic co ze smečky zbyla minuty ubíhají a naděj ve spánek dávno jsem utopila zatáhnout závěsy svému zrcadlu rozbít ho kamenem pustit ke dnu a hvězda padá k obzoru pomalu mizí stále dolů dolů...