Někdy
se jen tak dlaní
dotýkám stropu
a čekám
až prstní kůstky
zakoření do universa
to pak vždycky bolí hlava
z toho jak drnkám čelem o hvězdy
však nesnívám o vějířích rozpažených rukou
ani lascivních hnidách společnosti
létám si po ostrovech
a přejídám se nádherou sypké svobody
obklopen oceánem
hasím signální ohně
neprosím o záchranu
od bezmocných
Když drnkám čelem o hvězdy
Publikoval(a) J.F. Marnotratný dne 2. ledna 2013
Báseň je nádherné, vznešené vyjádření pocitů, trochu "nadzemská" forma a obsah jí dodávají perfektní zabarvení. Bez nadsázky můžu říct, že je to jedna z nejlepších básní, co jsem zde za poslední dobu četla. Škoda jen, že uniká pozornosti, kterou si dozajista zaslouží.
Pro mě skutečně hodně pocitová, s jistou zamyšlenkou a pozastavením se, díky za počtení. dávám ST!***
Zajímavá,rozhodně zaslouží uznání.