Ve skulinkách mezi nákresy
spatřila jsem oči dobrodruhovy,
jak pošeptmu rozčesávají
pestře okřídlená souvětí.
Jen srpek prázdného měsíce
skryl se do plechovky s čajem,
aby přebílil stopy dávno zašlé,
jež přilepily se mi na čelo.
Pevný stisk časem dozrál
v průzvučnost neklamné noblesy;
a já v potemnělé galerii slov
k těm něžně krásným utíkám.
Pěkné :o)
Přečetl.
Početl.:-)
...máš krásně okřídlená souvětí!:-)