Do syta krmí se, krmí se necita, přesto že vlatní krev v hladu se ocitá. Na oko rozdává, v soucitu rozprává, falešné uznání duch jeho získává. V obrázcích s úsměvem ,třesou si dlaněmi ,nikdy si nevšimnou bolesti za nimi. Svou cenu lidskosti raději rozmění ,cinkaní měšcem nazývaj uměním.Tak rád si hoví v sobeckém přebytku ,zatím co druzí žíjí jen ze zbytků…
Není to špatné, má to myšlenku.Chtělo by to ale dát veršům formu.