,,...břicho se mi svírá
to samota mě sžírá.
Neznámý stesk
zasáhl mne jako blesk.
Náhle neznamenám vůbec nic
přesto potřebuji něco říct.
Skrytý pláč,
ale nač.
Sám Ďábel přišel k branám v nebi
-žádá- vyjměte ty hřeby.
Provází ho hřích
co našel v očích mých.
Krvácím slzy
usmířím se brzy.
a tak zůstávám.....,,
KDYŽ LÁSKA BOLEST PŘINÁŠÍ.
Publikoval(a) Lavander dne 1. září 2012
Anotace: O opuštění lásky s láskou.
Básen tvořena na sílu....myslím tím ty rýmy...proč?
Dávám ST!*** za vyjádření pocitu a souhlasím s PÁRKEM, myslím, že volnější by to bylo taky dobré.