Anotace: umírání, deprese a nostalgické myšlenky

Poslední kapka mého života odkapává,
a klesá do hlubinné tmy,
sleduji svým šerým zrakem, jak mi mává,
natahuji prsty, chci ji zachytit.

Avšak mé srdce vydechlo a chlad mě obklopil,
mé volné tělo bylo už příliš těžké
a tak svět se prolomil
a teď padá za ní, mé tělo hluchoněmé.

Obklopující temnotu protnou v jedinou chvíli paprsky,
lehké, ladné, ale přesné a jasné,
jako záchranná lanka ustupující reality,
jako pomocná ruka -

- nedosáhnu na ně,
prokluzují mezi mými prsty,
jen lehce je pohladím a život mě protne,
vzpomínky vyvřou - s životem srostly.

Nádherné obrázky všech těch kouzelných věcí,
miliard lidí, kteří mě opouští,
barvy šílí, slzy tečou, srdce brečí,
ještě jednou to všechno vidět, prožit, cítit a projít ...


Ještě jednou, naposledy vyšplhat nahoru,
vynořit se a spatřit tu krásu - poděkovat bohu,
ještě jednou se nadechnout a nechat se zalít pocity,
avšak mé poslední hodiny jsou již odbyty.

Publikoval(a): lifestalker, 7.3.2012