ta pára...

upoutalo mne rozmarné noční nebe plné temné modři a zlata a hlavně jak v něm vše zůstává nesmyslně na svém nevyzpytatelném místě... když jsem popošel odpoutalo se jedno ze světel pomalu se přibližovalo a mačkalo tmu ke zdem domů i když aby jste ten pohyb dokázali rozeznat přesně museli jste mít ostří že vám nabrousí zrak pozorovatelně... najednou byla u mě a dívala se tak intenzivně že jsem měl pocit že mne odívá do zapálené stěny s těkajícíma očima a cukavým tělem ze kterého se cosi snaží vysvobodit ven… znáte to když se vaříte coby voda v hrnci a toužíte stát se párem... umíte dokonale upoutat a zavěsila se do mne gnómická osobost plná záhad tajně vášnivá komorně laděná v labyrinty příběhů plná vířících fug se slovy pokud prý chcete někomu porozumět musíte ujít kus cesty v jeho botách… usmál jsem se souhlasím i když je mi jasné že v horských oblastech to musí být poněkud obtížné obzvláště když budu klopýtat ve vašich lodičkách…