Za zády velmi dlouhý den
přiznávám, možná to byl sen
ač měsíc bílý je jak křen
teď na povrch chce všechno ven
Stín včerejšího dne padá
mysl není čistá radost
vědět tak jak měla ho ráda
svědomí je mi častý host
Je k smíchu co drží opratě
škub sem, tam, hlavně hned
prv radost, pak 'proklatě!'
umět tak volit bez jizev...
Měsíc snad pýchou celý rudý
dál utápím svou 'horkou' hlavu
kdo může za duše své pudy?
což ke břehu pokoje nedoplavu?
Kráčejíc jarním borovím
poznal v jejích očích lesk
nejistota? láska? kdo ví
z kroků do stran zbyl jen stesk
Měsíc již v sluneční blůzce
vím, že duše je staniol vonící
po stesku, kokosu, citu a skořici
modrý tenký závěs tiše hnul se
Mít horkou hlavu, není zrovinka to pravé vořechové... část... mysl nám někdy hlavu těžkne, ale záleží jenom na nás, zdali to tak má být, bo ne... je dobré řešit věci hned, ne je odkládat. Resp. řadit je, alespoň, dle důležitosti. Ano, některé počkají... ale pozor na city. Někdy to zasáhne nás, ondy druhé...
Priznam se, ze tenhle koment me trochu znejistel - netusim kam tim miris na me...ano, radim dle dulezitosti co mam v hlave, ale radim to stejne ja, takze je to opet subjektivita zejo..
Znejistěl? Jak pak to? Ale ne, to ne... neměl Tě znejistět, ačkoliv Tvé dílko... malinko mně opět kohosi připomnělo, ale to se přecik stává. Lidé jsou si někdy podobní.
Tak mi pripada, ze me bud znas, nebo jsem neco kopijeee :)
Ty jedna kopijo! :o) Nevím, zdali jsi, či nějsi něčí kopie. Jak jsem psala, někteří lidé jsou si podobní... kdo ví, třebas jednou přindem na to, že se známe :o) jenom to v tutok chvílu nevíme. :o) Ale co stane se, až to zjistíme?
Cerchmant vi... :D