Anotace: Osamění...

Další zimu usnul sám,
nikoho neměl, už ani nehledal.
Vprostřed louky jako král
najevo nedával svůj smutek a žal...

Všem ostatním záviděl smích.
Nikdo z nich netušil, co skrývá v jeho očích...
ledových...
Dosud se topil zklamáním.
Snad ztratil víru, třeba doufá, co já vím?
Co já vím??

Dříve se stmívá se mi zdá.
Bude to tím, že není stejný podíl slunce v každém z nás.
Kdo nezažil, ten nepozná...
... kdo je jak jasan vprostřed louky, víří mráz...

Publikoval(a): Daark1, 3.2.2012