Jiskra štěstí

V jednom malém královstvíčku jiskra štěstí zářila, však ne dlouho... zhasla zcela a nebo se ztratila? Král nevěděl, co má dělat, za vědmou se vypravil: "Babo, poraď! Jsi zkušená! Jak ji zase rozžhavím? Lidé válčí, lžou a kradou, v okolí se zvedá dým... Všechno bohatství své země pak ti k nohám položím." "Milý králi, rada snadná, v jednom z vás se ukrývá, ať ten člověk pozor dává, v sobě jiskru štěstí má." Král vyhlásil v celé zemi: "Slyšte, slyšte, vážení! Pozor dejte, ať tu jiskru nezničíte setměním!" Co se dělo? Hned vám povím, všichni se snad zbláznili... krást přestali, ubližovat, už vůbec neválčili. Každý se bál, aby štěstí, jestliže ho v sobě má, nezničil tím, že neřestí a zlem oheň udusá. Král šel k vědmě zase znovu: "Podvedlas mne, má milá, jeden měl mít štěstí v sobě a teď... se národ usmívá!" "Jenom trošku zalhala jsem, jedinečný králi můj, jiskru štěstí v sobě nosí každý, to si pamatuj..."