Epona

Epono, královno překrásných koní v barvě hyacintu tvůj duch ještě zbyl tu a hřívá tvá nám stále ještě voní. Se Sangitem, bratrem v rouše havraním kdysi zdolat dálku snad i vyhrát válku naučili jste nás, moc dobře to vím. Jak minulost topila se v čase poznali jsme v tvém plačtivém hlase, že nežijem v světě bez náhod. Tys nám štěstí dala o volnosti povídala. My vyvraždili jsme tvůj rod.