Řeka se chvěla zimou
schoulená mezi břehy
stříbrné krajky mělčin
vybízely racky k procházkám
....po obědě
Víry se ustrnuly
nabraly cestou nové obrátky
ve sněhu zbylo jen pár stop
to po budoucím smutku
Já je tolik chtěla políbit
protože zítra to ještě šlo
to jsem ještě doufala....
....že Tě někdy potkám
je nádherně napsaná,ale plná bolesti a smutku...o))i tak se krásně četla...
úzkostné a prozíravé...Líbí se mi i to řádkování, to já zas neumím, ty řádky mezi verši takto uspořídat:-)