Hra

Hra Pojď ke mě blíž, světlo možná už nespatříš. Uspokojit mé choutky, rovná se probodnutím jedné loutky. Prsty mi lehce chvějí, koutky mi cukají. Pomalu vstávám a nůž popadám. Radost z této hračky mám, strach z ostří ani nemám. Bolest ve mě je slzy u mě, ale neuvidíte. Pomaličku nad vším přemýšlím, co komu provedu a jeho hříchy tím odčiním. Chlad mě otupil, nože mi tím naostřil. Proud krve chvi vidět, bolestivý křik přitom slyšet. Ona si někde dovádí, zatímco moje myšlenky do pekla míří. Sám se ocitám v kruhu a počítám oběti, které asi probodnu. Svatá válka se opět blíží a moje hra k ní vzhlíží. Plný temných myšlenek do křesla usedám a figurky si skládám. Vítejte v mé hře, odkud východ nevede