Vítáš sníh,
už je jako ty.
Nad říčkou roste led.
Rozbít ho nemáš sílu víš.?.
Lítáš v nich -
vločkách studených,
ta sirka vyhaslá,
co vlhne v depresích.
Jedna zapálená sirka, co do řeky jsi hodila
a víš, že se ve vodě těžko rozhoříš.
Jeden anděl, co rohy jsi mu přibila
a do rukou vtiskla obrácený kříž.
Černý stín se teď skrývá v duši
a svatozář už ti dávno nesluší.
Zapálit svíčku, pak sfouknout plamen -
co dál tě pokouší?
V dlaních tvých
na čáře života
svíráš naposled
krabičku od sirek a sníš...
http://bandzone.cz/leark
Smutné a citlivé dílko, ten závář o tem vypovídá... dala jsem ST!*** za vyjádření, za hloubku, nikoliv za bolest... hodnotit, jsem původně nechtěla, neb taková dílka se body nehodnotí.
dobrá, ucelená myšlenka, dílo tvoří celek, kterej dává smysl.... a nutí k zmyšlení a stojí za povšimnutí a ohodnocení..