Unavená

Unavená smrt kosu brousí zabíjet se jí nechce, ale musí Unavené jitro, až pada rosa každé ráno stávat, holka musí bosa Unavený měsíc, bledne nad obzorem, každý čvrtý týden říká sbohem Unavený stařík, bolesti zavřené má oči přeje si, ať brzo… ta muka skončí! Unavená báseň plahočí se světem, aby recitovala nám poslední vzkaz, že nejvetší zlo se někdy skrívá právě v nás! Unavená smůla na paty se lepí, když člověk smůla má, to vidí i slepý! Unavené slunce, zachumlané v modrých peřinách O temnotě sní ve svých snách… Unavené písně zní do noci ne, už mi není pomoci. Únava mě v rukách drtí ne já se nemusím bát té smrti!