Já
Já
Vítr vane,
já jsem svá
tak proč mi pane
nedáš spát.
Lidé umírají,
vlajka se motá,
co vše unese duše člověka?
Všichni jsme malé součásti světa,
tak kdy?
Kdy prijde za ten život odveta?
Nemám ti co říct,
říkáš mi pojď se mnou
a ucítíš.
Hadi svazují mé tělo,
buď v klidu to se stává,
cítím jak mi šupiny přejíždějí čelo,
to na čem ležím totiž není tráva.
Máš hlavu v oblacích,
schovával jsi tam své sny,
nebuď tolik na rozpacích,
oni se zboří jak po zemětřesení domy.
Životem proplouvám jak ryba v oceánu,
cítím se všude jako slon v porcelánu..
Chybí mi jen trocha elánu,
nebo chybí tobě?
To je jedno všichni jsme na ránu
a při tom patříme jen sobě...
Publikoval(a):
Last, 22.6.2011