Anotace: Po celoživotní abstinenci jsem začal jako lék pít červené víno. Ráno, kolem 3. hodiny jsem se probouzel s verši na rtech. Stačilo jen se probudit, zapsat a pak dokončit. Píši bez pravidel, o všem, jak mne co napadne.

Rudolf Geisler
Sbírka z cyklu:
Nový starý chudý poeta:
Část 4. Zima 2011

„Soběstatečnost“ (soběstačnost)

Vyprávění něco jako „Národ sobě“. Zde „Sám sobě“ skládám „básničky“. Po konečné úpravě je seřadím vytisknu a zahraju si na vazače, když ke konečné ořízce použiju skalpel a hotovo!
Teď, již počtvrté, „soběstatečností“, pardon, soběstačností zhotovená sbírka „básní“ leží na nočním stolku a já před spaním si v ní, s velkým zájmem, přečítám! Přímo žasnu nad autorovým umem. Často se musím i zamyslet, „co tím chtěl básník říci?“. Jindy zas dojetím stírám kanoucí slzy, abych potom naplněn silným kulturním zážitkem, někdy i před tím, spokojeně usnul.
Musím dodat, že mé „básně“, stylem i obsahem odborně zůstávají nezařazeny. Ale!
Začínám mít obavy, nemám-li poruchu hlavy
a zda již netrpím, z veršovaní šílenstvím.

Rande
Dojde-li k setkání
odvaho, kde´s
jako jediný sex
nic mi nebrání
políbit ji na pupík
Co něco víc?
Bohužel, už nic
I za to, vřelý dík

Nic není jen tak
Lásce podléhají mnozí
Žár těl v chladu mizí
Též za mírného vánku
Ráno kruté probuzení
z nedostatku spánku

Láska policejní
Jedna z mála
o kterou zájem není
Po odpykání trestu
už dlouho venku
policii mám za milenku
Sama se souží
po mně touží
že v zájmu lidu
nenechá mne v klidu
ani na chvilenku

Krása
*není jen předstírající blahobyt
Odlesk světel v záři
pozlacené cetky na oltáři
Aby se strachem na tváři
pokorně v němému úžasu
dál věřili hrůze pekel děsu
*Potřebuje, co všichni vědí
i trochu málo denní šedi
Poznání jsoucí k podivu
Je skryto Není k obdivu
Kráse mimořádně sluší
poznání, které se jen tuší
Je to kouzlo lidských duší

Restituent
Vedle starého cukrovaru
posedával v malém baru
Připíjel k podnikání zdaru
zdědil jen tak několik arů
neúrodného suchopáru
rovného danajskému daru
Co s tím? Neměl ani páru

Život
za nic nestojí
nemá smysl
žít jen tak
bez lásky
přímo nesmysl
Využijme
co nás pojí
za to stojí
Neměj strach
až jednou
bez života
těla zblednou
v popel prach
se promění
Již dnes
žádné
smutnění

Omluva
Volat jsem nevolal
ani málo
Mé tělo zaspalo
už je ráno

Lidé jsou různí
Jedni pomohou
jak mohou
i když sotva
stojí na nohou
Dají, třeba
jen dvacku
Jiní zase
bez důvodu
a velmi rádi,
vlepí ti facku
Co s tím!
Jen básník
co není slepý
v bázni boží
ihned složí
vhodný rým
Asi jaký?
Co já vím?
Váhu nemaje
sám sebe
si nevážím

Hádanka
Co uniklo i vědě
Život současně krátí
ale také prodlužuje? Spánek po obědě

In vino veritas
Odpověz si na dotaz
Je ve víně pravda?
Do sebe víno lije
ptá se sám sebe
zda to pravda li-je
A tak si myslí
čím víc vypije
víc pravdy zjeví
když déle pije
budí fantazie?
Jsou to nesmysly
Všechno prozradíš
co víš i nevíš
cos měl na duši
nikdo netuší
pak se stydíš
Věřit pravdám
zvláště při víně?
Záludnosti „pravdy!“
nejsou vždy celé
někdy končí až
ve vězeňské cele
A my pak po víně
jsme v tom nevinně

Ležíme za sebou
Ty celá schoulená
ležíš v mém objetí
Jen cosi jako čas
běží kolem nás
nemáme o něm ponětí
Ruka přes tvá prsa
Vždy stejná adresa
Druhá na klíně
Zatím hrátky nevinné
Vnímám vůni tvou
snad po malině
Okno na nádvoří
Oba touhou jen hoří
V rozkoši? Nevíme
Vždy jako po víně
všechno je snažší
I duše se vznáší
Řekne někdo ne!

Nevěra
Nevěrný manžel
to je dnes běžné
Ale…
Nevěrný milenec
to už je hrozné

Blondýna
s černým klínem
Nejisté pověsti
Vedla život dvojí
Voněla levandulí
trochu i vínem
což nic nevěstí
Občas ho hladila
i pěstěnou pěstí
Nepovažoval to
za neštěstí
Dokonce byl rád
Občas spával s ní
pod jasmínem
Nebo pod jabloní?
Bylo to vloni

Vždy s úsměvem
Žít bez naděje
nic se neděje
Humor jiskří
ze slibů les
K čemu nám
šťastné zítřky
Vzbudíme se
a zas je dnes

Tanec *snad
kus krásy života
každého z nás
Zvláště v objetí
jako milenci
působí omamně
Na tebe i na mě
Co prožívají
Porucha vědomí
Kdo nepoznal
nemá ponětí
Vznáší se
Vysoko nad zemí
Pot z námahy
vlhkost v triku
Tanec s vínem
zrádným
kouzelníkem
Ztráta svědomí
V každém taktu
cítit předehru
k pohlavním aktu
Vzrušení erotika
Melodie opium
Hudby hlahol
Ještě alkohol
Všichni si hrají
na mistry svůdce
Jen při vzpomínce
ukájí se na komůrce
*Kdo sotva někam
se dovleče
krok kus po kuse
k vířivému divu
nemá již sílu
Co ti zbývá
nebohý člověče
Dvakrát neuděláš
stejnou chybu
Nelze se svíjet
bez pohybu
Nezbývá než noci
bez boží pomoci
trávit v posteli
Bleším cirkuse

Píšu
bez ladu a skladu
jak kdy mám náladu
Romance i baladu
Fantazii meze nekladu
Jako když bobři říční tu
bezohledně staví přehradu

Přežití?
Když věk dosáhne stáří
mnohé se již sotva daří
Léty přesluhuji Jsem kmet
Miluji život, lidi, svět
Ženu mám Rozkvetlý květ
na lásku ódy chce se mi pět
Jak návod přežití praví
co dělám - vše pro zdraví
Především! Co nejvíce se miluji
Samozřejmě se svou paní
Dokonce v duchu i ve spaní
Nikdo vás do ničeho nenutí
Ale věřte, je ve vaší moci
dokonce bez cizí pomoci
omezit zpomalit stárnutí

Je neděle
Nic se neděje
Stále mrzne
slunce svítí
ale nehřeje
Přitom sněží
Na okně kvítí
milé a svěží
Tvé orchideje
Krásná naděje
Kvítí nenasytí
Duši pohladí
i zahřeje!

Mít či nemít
Je to až nápadné
co nás napadne
nutí k přemýšlení
Co bylo, je a není
Ještě potká, osloví
Lži, pravda, přísloví?
Půl života prospali
Všechno mohli mít
Vilu, zahradu, bazén
Bylo by to jak báseň
v našem světě malém
Dál můžeme jen snít
pak se vrátit na zem
Kdož všechno mají
nejsou na tom líp
Nežijí si jako v ráji
Není co ještě chtít
Přesto nemají dost!
Co jen udělat sobě
tak něco pro radost

Svoboda života
Vodou plují lodě, vory
vůkol šumí duby, bory
neřídí se semafory

Štěstí
-s Glück (=klika) štěstí
Neodsuzuj erotiku!
Měl´s velkou „kliku“
Z náhodné matky
jménem třeba Květa
spatřil´s světlo světa
Byl jsi vyvoleným
V boji tom odvěkém
zas „být či nebýt“
stal ses člověkem
Můžeš tak žít, být
radovat se i snít
Což z mnoha jiným
I když vše k tomu vedlo
přece se jim nepovedlo
Výběr - podle čeho?
Sbohem, lidská něho
I když věštit smím
odpověď netuším!

Upravené přísloví
„Ty po mně jedem zmijí
já po tobě křehkou poezií!“

Hlad po životě
Jsem jako pes
co předevčírem
včera i dnes
sedí pokorně
někomu u nohou
Čeká nenápadně
až část sousta
často i spousta
někomu odpadne
Hladoví po životě
sami nasytit
těžko se mohou

Naděje
Umírá poslední
Slyš zprávy polední
Když jsi zas sám
malý smutný pán
Možná tě uklidní
Ze setrvačnosti
Už bez zlosti
Snad k radosti
přijdou jiní hosti

Lásku na počkání
Trochu divné přání
Jak ihned vzklíčí
tak rychle zvadne
Chovat lásku
není snadné
Stále plná vláhy
a vztah to dá-li
jak jdou léta
jenom vzkvétá
Nejvíc se jí daří
pak až ve stáří
Je nejvyšší ceny
jistě nad klenoty

Žiju v naději
Byl bych raději
V tvé posteli
u tebe
na tobě
v tobě
To nejraději
V každé době
Jinak je po mně
Rád bych psal
tebe opěvoval
Nevím co dál
Tak jsem to vzdal

Důvod až k dojetí
Přežili jsme buď sami
nebo někdo i v objetí
10 let dalšího století
Na nový rok se praví
a tradice také velí
pro zlepšení zdraví
vykoupat se nahý
Ne v nějaké stoce
nebo jen v potoce
ve znečištěné řece
ale v moři přece
Tak se bojím chladu
žraloka i vorvaně
že podmínku kladu
vykoupu se maně
ale jen ve své vaně

Útěcha
Šel do kostela
protože věřil v Boha
tam nebyla ani noha
tak vzal taky roha

Svatá noc
Skončila svatá tichá noc
Rozplynula se její moc
i sen kouzlo vánoc
Všeho bylo až dost
Cítím únavu i zlost
po námaze pro radost
Příště zaujmu jiný post
Nebudu zas hostitel
A než přijde spasitel
jen skromný host

Rialein
Naše milá paní!
Časoměr se klaní
Jak jsi duší mladá
nikdo nemá zdání
Věk není berná mince
Co se jen cení u jedince
Ty i přes své problémy
žiješ naplno, bez změny
Ať se děje, co se děje
vůle tvá tě uzdravuje
Ať to ještě dlouho potrvá
přeje Geislerovic rodina

Poezie
Teď stojí za zmínku
Byla dána do vínku
Každým věkem
je nám lékem
Povznáší ducha
lidské vztahy
Nestačí štětců tahy
Slova, sny, činy
plus střik vinný
Víc než pohlazení není
Slovem nebo teplou dlaní
Dík slovatepci
co rým volí
jako úder holí
o zem slepci

Mouka
šla, šla
až došla
Stejně tak koření
Taky už není

Svátek
vonných větviček
voskových slziček
kanoucích ze svíček
Rozesmátých víček
všech věků dětiček
Zas přišel Ježíšek
A je tu vzpomínka
Asi jakou měla moc
když tu studenou noc
změnila v teplo vánoc
Z nic vykouzlila dost
nám dětem pro radost
naše zlatá maminka
Kolik času bylo třeba
aby jen z chleba
vznikla ozdoba
nebo jiné hračky
věrná podoba
Jak ten čas letí
Nové dálnice i les
Neštěkne ani pes
po radostech dnes
tehdejších nás dětí

Bez práce
*Jsem workholik
Dokonce natolik
že z nudy pletu
Hladce i obrace
Kolikrát se spletu
Není to legrace
ba ani k světu
Nemám poradce
*„Bez práce
nejsou koláče!“
přísloví praví
ale koláče
nejsou zdraví
*Bez práce
kudy chodím
se nudím
I když stojím
Ani nejím!
Často se budím
*Práce a koláče!
Co dál doskáče?
Teď je mi do pláče
Až zima odskáče
uvidíme naháče
slunce i nebesa
tělo zaplesá
z vody u lesa

Prababička
v krátké košilce
svůdná jak mladá roba
Kdy a kam se poděla
vráštitých stařen doba
Čas jak dále běží
některým babičkám
jak jsou stále svěží
u nohou leží svět
Čemu za to vděčí?
Věk poznáš stěží
Klidně se mohou
třeba jen tak z hecu
postavit se na E 55

Dnes a poezie
Zamyšlení - co s tím
V létě čtu a víc se potím
v zimě zase u toho zebe
Dnes když básně skládá
tak každý sám pro sebe
Dav neznámých poetů
ví, co je tam a co je tu
Pohodu, lásku, radost
chtějí rozdávat světu!
Nebo se snad pletu?

Jsme živé nic ve vesmíru
Každý má nějakou víru
Proti věčnosti, nemáme míru

Vášeň také nestárne
Klín celý život žhne
jako žár v pekárně

Vnímáme
jak to komu sluší
Přitom opomíjíme
neviditelnou
jejich krásnou duši

Čas léčitel
Co milé je dnes milejší
krásné ještě krásnější
Až se nad tím žasne
jak žili jsme šťastně
Proto teď můžeme asi
tak vnímat života krásy
Problémy nejsou žádné
To zlé dnes je vedlejší
Rozplynulo se v čemsi
co milosrdný čas konejší

Žár vánoc
Ač mnozí nevěří
po štědré večeři
alespoň někteří
změní polohu
Vstanou od stolu
s číší alkoholu
a trochou ledu
notují koledu
Náš stromeček
ve vánočním trapu
jako by spadl
z mrakodrapu
Ozáří byt celý
pak i duše naše
že potom rázem
když se nakloní
a padne na zem
neshoří jen záclony
Teplem domova
někdy i dům celý
jako plná stodola
Dříve nadšení
upřímná radost
vše vzalo za dost
Teď vše v breče
i takové vánoce
povedou se přece
Nás se to zdaleka
ani zblízka netýká
protože nás chrání
protipožární technika

Žádné čáry
Kvalifikovaný historik
Známý to workholik
odborností sytý natolik
že všeho měl tak dost
až přepadla ho zlost
Za sebou spálit most
dělal vše pro radost
Krásná je svoboda
Být nikým z národa
Žití na volné noze
nemít vlastní lože
Z bývalého borce
cejch bezdomovce
Dovolit si noblesu
nemít byt, ani adresu
Žít jako dříve mnich
bez domova i knih
ve stádu jako ovce
Teď studuje kolegy
ale bezdomovce
Píše disertační práci
Že jsou jak tažní ptáci
V době velkých veder
táhnou spíše na sever
V zimě, mrzne-li a je sníh
zamlouvá se jim více jih
Jak žijí, milují
co a za co jí
kde a jak spí
Zda a o čem sní
A tak ten historik
za to zvláštní dílo
jak se vše přihodilo
nežádá vlastně nic
malé uznání akorát
Jen velký doktorát

Varování
Někde, velmi blízko kdež
výstražně zvoní klekání
Varuje, hlavně tu mládež
urputně bránící se vzdělání

Šetřil
Každým rokem
dal něco bokem
Až tak jednou
byla tuhá zima
kolem našich oken
a nebyla to psina
jela jeho limuzína

Výzva lidem a světu
domovům plných květů
Rozdávej obrazy kytic
Poděl se o hlazení duše
než zvadnou Jednoduše
na tom není vůbec nic!

Navrať
radost dnům
lásce čas
ať žije zas
v každém z nás

Přibliž se
svým snům
probdělým nocím
novým dnům

Vzpomínky jsou
…nevadnoucí květiny
jako jev ne jediný
Ať čas jak chce běží
zůstávají stále svěží
…také i života koření
Nic se nezmění
Žijete-li v tichu
bez vzpomínek
tam není co k smíchu
…nekonečnou mašlí
nepopsanou v snáři
která vzácný dar stáří
do poslední chvíle krášlí

Co zbylo
Jak čas života letí
Mnohé se mění
upadá v zapomnění
V lidské moci není
běhu času zastavení
Co bylo, už není
Zbylo jen snění
bájivé vyprávění

V každém věku
Jsme dospělí
ale nic nebrání
doplňovat vzdělání
kdybychom chtěli
něco i věděli
Je to chabá vize
den co den
papouškovat jen
z novin, z televize

Sny z hladu
*Co se mi často snívá?
Už asi také z hladu
Jak ve snu i jídlo kradu
Bývá ho tak málo jen
Zato vždy krásný sen
*Hned jak vstanu
sednu si kamsi
někam do koutku
hned usmažím si
tu noční pochoutku

Rozhodnutí
Než zhasla svíce
lokl si slivovice
nenapsal nic více
Piš nepiš
Já vím své
No tak ádié

Klam
Spím a sním
nebo nespím
a už bdím?
Se mnou
sdílíš lože
Co teď s tím?
Libám ti klín
Vnímám slanost
mořské vody
mám radost
z té náhody
Pane Bože
jak já miluji
vzdálené moře
a všechny vody

Snění
Dar jménem snění
Nic prospěšnějšího není
od rána do rozednění
Ani ve dne se nemění
Pohoda pro všechna dění
Zlo v radost stále mění

Publikoval(a): Rudilein, 30.3.2011