Anotace: Jedenáctá z 20ti připravovaných básní

Na odlehlém poli hnije spousta mrtvých těl
měl jsem živý sen že umírám s pusou dokořán
nejspíš asi sotva stihnu co stihnout bych chtěl
hlasité troubení sedmi polnic ozývá se odevšad

v troskách a zmaru skončí současný chorý věk
plameny hříchu posedly naše bezcenné duše
kráčím sám hustou mlhou slyším jen nářek či brek
lapení v deziluzi sladkého ginu kdo za to může?

Sedím v houpacím křesle tiše čtu Umění války
co by si pomyslel mistr Sun o dnešní podivné době
již léta cítím se být ztracený vraťte mě zpátky
do časů kdy jsme ještě byli upřímní sami k sobě

s myslí plnou démonů střemhlav do hlubin šílenství
stali jsme se duchy pozbývajíc lidskou schránku
neberme tak nadarmo výklad prastarých proroctví
zrovna když tučná jest odměna vypsaná za naši hlavu

tak ještě než spadne kometa kolik z nás se pomodlí
k falešnému bohu na nebesích schovaného v aromatu kadidla
zatímco věčný oheň postupuje my dál si užíváme pohodlí
porušujeme všechny přírodní zákony nezajímají nás pravidla

Machiavelli ke mně mluví poslouchám jeho moudré rady
morálka upadá skrze generace již pěknou řádku let
pronikavé vytí hladových vlků zní jakoby se smáli
zaniknem po vzoru Římské říše co jen budem dělat teď?

Těsně než nadejde armagedon kouknu smutně do zrcadla
na vrásky jenž mi připomenou co jsem všechno promarnil
možná zjistím že v rudém víně není vlastně žádná pravda
bolest tlumíme vychlazenou Hennessy někdo volí Thorazin

tam kde chybí mír není lásky pro toho kdo chce v dešti dovádět
co s alejemi rozkvetlých sakur než lístky seschnou… tiše, potají
oddávám se hluboké meditaci chci na chvíli vypnout na nic nemyslet
jen klidně poslouchat letmo znějící blues před fatálním... koncem dní

Publikoval(a): Makaveli, 6.12.2020