Anotace: Každý zná ten pocit, když se nešťastně zamiluje.

Srdce v dlaních nesla jsem světem,
držíc pevně, nepustit ho pryč.
Hrozny vína dávala svým obětem,
avšak nepustila jsem je blíž.

Škvírkou nejednou unikl mi malý cit,
i když sama sobě složila jsem slib.
Ale srdce, to jediné jsem mohla mít,
a tak nepřestala jsem ho krýt.


Vítr vanul.
Zima oslabovala mříž mou,
sval lásky pohltil, stala jsem se ochablou.

Oheň vzplanul.
Jarní květy lískaly mě dlaně,
snažily se je otevřít.
Ale snažily se marně,
marně mě slastí obelstít.

Šla jsem dál a došla k létu,
znavena vším tím zklamáním.
Až v létě došlo mi, že kvetu
a že už žádné pletky nesháním.

Rok, co rok k létu lpěla jsem
a nechránila srdce v dlaních.
Rok, co rok jsem žila snem
a utápěla se v očích hadích.

První letní den byl dnem osudným,
já nesla srdce své.
Strach mísil blažené vzrušení,
netušíc, jak vše dopadne.

Dlaně byly otevřené
a srdce ukázalo svoji tvář.
V ten moment tak zranitelné,
avšak kolem lesknoucí se svatozář.

Své srdce, dávno létu oddané,
podala jsem mu.
Už dlouhou dobu schované,
neznalo nic než tmu.

Při pohledu na léto tlouklo srdce štěstím,
poprvé prozářilo svět.
Těšilo se na život bez těch kleští,
které mu nesvolily se vznést.

Přišel konec tohohle parného období,
ale odpoveď stále nikde.
Srdce mokne proudem slz a bdí,
jenže léto usíná klidně.

V temných nocích srdce zimou chladne
a smutek se v něm plní.
Tak moc po lásce léta prahne,
ale v jeho srdci láska pro mě není.

Na léto čekám, přes krutou zimu.
Na léto čekám, zármutkem hynu.
Já stále čekám, i když mě zraní.
Tak stále čekám se srdcem v dlaních.

Publikoval(a): Muerto, 17.9.2018