Anotace: ...jedna aktuální...

Vystřílela jsem všechny náboje
už mě opouštějí poslední síly
bloudím nekonečným vesmírem
všude kolem jenom černé díry

po tenkém ledě tančí vodní víly
žár nábojnic plní chladnou zemi
s nadějí sbírám poztrácené díly
z černých děr cítím v těle chvění

a čaroděj noci zase natahuje čas
to bezčasí se vleče v nekonečnu
hloubka černých děr má svůj jas
ač na dno svým zrakem nedohlédnu

podívám se svému smutku do tváře
Osud někdy ruskou ruletu hraje rád
uvolní se náboj zaseknutý v komoře
já už nechci se životem vabank hrát...

Vím, Puškin by mohl vyprávět
kolik černých děr má lidská duše
kostky jsou vrženy, není cesty zpět
Mefisto už brzy smlouvu podepíše...

Publikoval(a): Klarineb, 10.2.2018