Vím, že hvězdy umí krásně zářit
jen stačí se dívat nahoru na nebe
nezáleží, zda je únor nebo září
vidím jen tmu, co uvnitř zazebe...
věřím, že slunce naplní mou duši
a jas hvězd mne zcela pohltí
strhnu si pásku, co výhled ruší
smutky a stíny hodím do smetí...

14.2.2018 14:33 | Klarineb

Život je jen náhoda,
jednou jsi dole jindy nahoře,
život plyne jak voda
a smrt je jako moře.
---
Pocity se mění. Třeba obloha s dalekými hvězdami může tížit beznadějí, a jindy přinášet klid a krásu.

13.2.2018 0:44 | Trubka Petr

Dozajista...:-)).

12.2.2018 21:16 | gogol

A právě smutné pocity bývají na počátku těch nejlepších básní... Tak ať je líp, M.

11.2.2018 18:25 | Mirastus

Martine, nenudím se, ale možná bych se raději trochu nudila;-)

Gogolíku, díky za moudro, ty umíš potěšit ;-)

11.2.2018 14:44 | Klarineb

Díky, Míro, optimismus mě momentálně opustil, tak tonu v beznaději...zatím to nevzdávám, ale nevím, jak dlouho ještě to vydržím...tento text mě napadl v jedné takové těžší chvíli...díky za tvoje slova...K.

11.2.2018 14:42 | Klarineb

Tak tohle je síla, myslím, že jedna z Tvých nejlepších básní. Krásné příměry a žádný naivní optimismus, přitom srozumitelná a hluboká zároveň. Dávám dva zlaté náboje ráže 9 Luger... M.

11.2.2018 9:45 | Mirastus

Prostě jdeš takhle nocí a najednou všude černé díry...nepříjemný stav vtoku řeky beznaděje...Dík těm, co se zastavili a za vaše komentáře...

11.2.2018 9:15 | Klarineb

Pěkné, líbí se mi.ST.

11.2.2018 8:32 | děda včela

hm,taky se nenudíš koukám...

11.2.2018 0:22 | Martin Havlíček

Mojí duši pokazil svět, moje obrazotvornost je nespokojená a moje srdce nenasytné, všechno je mi málo: s takovou lehkostí uvykám smutku jako rozkoším...a můj život stáva se ze dne na den opuštěnější.
Michail Jurjevič Lermontov.

10.2.2018 22:42 | gogol

Mari, to nevadí, tento čas zdá se mi poněkud depresivní... ;-)

10.2.2018 22:31 | Klarineb

Přesné... jen na to neumím zrovna odpovědět :-(

10.2.2018 22:22 | Mari13