Anotace: Má víra mě naplňuje, život můj má určitý cíl i směr, přesto toto období, už delší dobu nemohu nalézt rovnováhu a klid, pocity, nálady, názory mi nějak haprují, chvilku jsem jako Jackyl, chvilku jako Hyde. Blíženec ve pěkně zlobí, dvojčata mají asi ponorku

stává se mi že úžasem strácím dech,
že vznáším se hlavou v oblacích,
často duchem nepřítomna jsem, né jen v noci ve snech,
ale mám svůj svět, tam vysoko v mracích,

tam smyšlím a bloumám, ve verších, v duchu,
kde jsem pryč od světa a lidí a okolního ruchu,

říkám mu poetické království,
svět nad zemí kde vítané je mé skrývané bláznovství,

kde mohu být sama sebou, cítít v nitru umění,
kde zní hudba podle mé chuti, pomáhá mi zbásnit mé cítění,

ten svět je jen můj, je neviditelný, odemykám ho duší,
je nehmotný, je můj, ten dole mou můzu a mysl ruší,

jen v mém království mohu sama sebou být a tvořit,
klid v duši mé nastal když jsem věděla, že kdykoliv mohu odsut utéct,
mohu slovo po slovu co napíši naplno v nitru prožít,
ty chvíle si nenechám mezi prsty protéct,

i kdybych neměla ruce a nemohla psát,
byla němá a hluchá a světu nemohla dát ani přednes,
díky tomu prožitku a naplnění co mi tohle dává, nemusím se nikdy bát,
očima krásu neprožiješ,vidět nestačí, musíš to cítit, duše jen ty tam vzlétneš,

jen tak může každý z nás své království nalézt,
ani po žebříku nelze co očima neviděno jest vylézt,

to se nikdy koupit nedá, ani ukradnout to nelze,
v káždém znás se jednou každá duše ozve a dál tě k sobě pozve,

jen musí přijít ten správný čas, to se uspěchat nedá,
každý vězeň ne jen po svobodě touží, ale i v sobě ji hledá,

nestačí jen trest roků za mřízemi, musí v sobě nalézt odpuštění,
svět kde se stáváme svobodnými, není tento po kterém jdem,
vězněm nebudu až v duchovním světě, jen tam po pochopení tohoto světa nastane propuštění,
poznáním té jedinné pravdy, že hodnota nevzniká podle ničeho ani nemá žádných cen,

pak obklopí nás nekonečno a splyneme v něm a stanem se jednotou,
ten rozsah, být samotné nekonečno, blaženost a celistvost věčná nekončená,
díky tomuto světu kde odsud osvobozeni budem bude první a poslední krok do nirvány konečná,
poté procítíme skutečnost a v nekončenu není nic co by mohlo být hodnotou,

to pravé nastane až duše bude propuštěna z těla ven,
pak to nebe co vidáme nadsebou den co den,
není cestou ke svobodě,
nastavá to když duše opustí tělo v celé své nahotě!

Já prostě chci věřit a věřím, že to tak bylo, je a bude,
a že naléz to lze jen v duši, která tady není vidět, tady se cítí
v srdci rudém, tam lásku nemáme, jednou tu i s tělem po nás zbude,
cestu zvolila jsem si a dojdu si po ní mé jedinné, je pozdě, musím dál jíti!!!

Zase Vás brzy navštívím,
až se na své cestě vyčerpáním nabrat sil zastavím!!!!

A když budu potřebovat pomoci a nebudu moci popadnout dechu,
tak to ze sebe vypíši, posadím v lese do měkého mechu,

poslední dobou se to ve mě mele, nemůžu nalézt rovnováhu,
nevím co bude, co chci, jako bych ztrácela svou odvahu,

já vím, že někdy se ve verších ztrácím, nedávají smyl,
je toho ve mě moc, neztratila jsem se?poblázněna je i má mysl,

divná doba, kolikrát nechápu proč musím být i pro sebe tak složitá,
to se v bermudském trojúhelníku opravdu ocitám?

Já fakt nevím,asi o tom všem moc přemýšlím,
v tom zmatku zřejmě to důležité přehlížím??!!

Publikoval(a): Brazzillka, 26.10.2017