Jaro
Jaro
Jaro
Lehla si do trávy.
Slunce hřálo a z
povzdalí nesla se
ptačí píseň,co smutky
zahání.
Ležela v trávě okolo
pampelišek na tisíc.
Pozorovala včelky jak
přelétají z květu na
květ.
Ležela v trávě vzduch
voněl jarem.Zavřela oči
a začala snít.
Až bude z louky odcházet
tak ji smutek zahalí,oči
zaslzí.že jarní krásy nemá
objevovat s kým.
Publikoval(a):
slunečnice69, 8.3.2017