Anotace: ...

Za nocí bloudím závějemi
hledaje klid ač vypadá že spím
prahnoucí po tónech písně písní

vystačím s kvílením harpyjí
stříbřité nebe ledovou bouří zebe
Bože jak mrazí mě, že se probouzím!

Sama sobě obnošeným šatem
úporným jako hmyz, distancuji se
nahá, potetovaná jehlou zimnice

šlehaná bičem vášně citů
šílících harmonik jarmarečníků
v ohni ran, lehce apatická vně.

Však kvantové plynutí zrychluje žití
ve snových záblescích a já o nich vím
rezonuje v těle žhavým prouděním

hra je uzavřená, do nové se nechce
nezbývá než obcházet zdánlivé duté nic
do nalezení kliky, do otevření

ve výhni ukován je klíč…

Publikoval(a): Gaia., 23.2.2017