Anotace: ...

V lehkosti přítomnosti

praští sloupoví ze slonové kosti
pod tíhou těžkých pravd.

A čilá, neodbytná sestra
zdravá Pochybnost

skotačí u jejich pat,
jež zvonivým smíchem podřezává.

Někdo mává,
odevzdávám

jediné, co mám,
nevlastním, neznám, neovládám.

Na horizontu vědomí
šmouha světla vrytá,

už nejde nevnímat,
není možné dál uhýbat,

když svítá...

Publikoval(a): Gaia., 28.1.2017